Duben 2008

Nejoblíbenější zvíře

22. dubna 2008 v 21:05 Ankety

Jaké je vaše nejoblíbenější zvíře?


Ohrožené druhy

22. dubna 2008 v 19:46 Týrání zvířat
Proč zvířata vymírají?
Největším nepřítelem zvířat je člověk:zavírá je do zajetí a někdy je dokonce zneužívá jako svoje otroky...Jejich kůže nebo maso se prodává za velké peníze.Že zvíře při lovu mnohdy neuvěřitelně trpí, je lovcům úplně jedno.Velkou hrozbou je i kácení lesů a ničení přirozeného životního prostředí zvířat.Spousta z nich tak přežívá už jen s pomocí ochránců zvířat v rezervacích nebo ZOO.

Ohrožené druhy:
Orangutan
Domov:Borneo a Sumatra
Opičky jsou ohrožovány hned dvojnásobně:Díky kácení lesů a díky lidem, kteří unášejí jejich mláďata, aby je zneužívali jako sluhy nebo dokonce objekty sexu(strašný!)

Panda
Domov:Čína
V malých lesích obklopených poli, silnicemi a lidskými obydlími dnes žije už jen asi 1500 těchto roztomilých medvídků.Na světě jich je pořád méně taky díky úbytku bambusu-jejich jídla.
Gorila nížinná
Domov:Afrika
Dnes žije v Africe už asi jen 110 000 goril.Ty se staly ohroženým druhem zvířat díky bezohlednému kácení a vypalování deštných pralesů.Jejich počet se snížil také díky přenosným lidským nemocím a obchodem se zvířecím masem.
Zakrslý králík
Domov:USA
Na celém světě už je jenom kolem 1200 těchto králíčků.Malou šanci na přežití mají kvůli velkým požárům, prostředkům k hubení hmyzu na polích a přeměně jejich živtního prostředí v pastviny.
Lemur katta
Domov:Madagaskar
Kvůli růstu počtu obyvatel je pořád víc a víc těchto poloopic vyháněno pryč ze svého domova.Kromě toho je lidé loví i proto, aby mohli jejich maso prodávat na trhu.
Lemur katta
Tygr sumatránský
Domov:Sumatra
Na indonéském ostrově žije asi 500 tygrů.Každý den se ale pokácí tisíce hektarů deštných pralesů-a tím se zmenšuje životní prostor těchto krásných šelem.
image

image4
Ježek západní
Domov:Evropa(i Česká republika)
Ježci umírají převážně kvůli nedostatku potravy.V zimě i proto, že se nemají kam schovat a umrznou.Svůj obrovský podíl na jejich vymírání má bohužel i automobilová doprava.
Soubor:Hedgehog-en.jpg
Nártoun
Domov:Indonésie
Místo k životu těchto nočních zvířátek se pořád zmenšuje.Lidé kácejí lesy, aby vytvořili nové pastviny pro dobytek a prostory pro své bydlení.
Vydra
Domov:Evropa
Vydry se nemilosrdně loví pro jejich kožešinu.Kromě toho je zabíjejí i rybáři, podle kterých jsou vydry zloději ryb.
A jak můžeš pomoct?
Víš co je to akce ŽÁBA?Žabky se totiž každoročně vydávají ze svých zimovišť k různým vodním plochám, kde nakladou svá vajíčka.A protože většinou přecházejí přes silnici, mnoho žab a čolků zahyne-tak pokud chceš pomoci přenášet žáby přes silnici tak se koukni na AKCE ŽÁBA
Nebo se staň dobrovolníkem nějaké organizace na ochranu zvířat-např.Greenpeace!Můžeš zachraňovat zvířátka na celém světě!Můžeš pomáhat s překlady textů, sběrem podpisů nebo roznášením letáčků.Hledej na http://www.greenpeace.cz/dobrovolnici/

Taky můžeš napsat kanadskému velvyslanci v ČR sdělit mu svůj nesouhlas s lovem tuleních mláďat(hlavně musíš psát slušně:)
Adresa:Jeho Excelence pan Bruce Jutzi, Velvyslanectví Kanady, Muchova 240/6, 160 00, Praha 6.

Dále si můžeš vzít zvířátko z útulku nabo tam chodit pomáhat.
Nekupuj suvenýry z kůže, slonoviny, žraločích zubů atd...
Nekuř, i tabákové výrobky jsou testovány na zvířátkách.
Vydej se do lesa sbírat odpadky!
Nenič mraveniště a neokopávej houby!
Nesbírej ježky ani malé zajíčky a ani na ně nesahej!
Pokud narazíš na zverimax, kde zacházejí špatně se zvířaty, napiš na okresní veterinární správu.

Pokud najdeš zraněné zvíře volej 222 516 115, nebo se koukni na seznam stanic pro handicapované živočichy


Kytovci-velryby,delfíni,vorvani,plejtváci,...

22. dubna 2008 v 19:32 Týrání zvířat
Delfín /7,4kB Vztah mezi člověkěm a kytovci trvá již tisíce let. Delfíni se objevují již na prehistorických rytinách z jižní Afriky. Na Krétě byli dokonce delfíni uctíváni jako bohové. Také velryby jsou zmiňovámy od pradávna, byť jejich pověst není vždy tak jednoznačně kladná jako pověst delfínů. Novozélandští Maorové však dodnes uctívají delfíny, ale i velryby jako magická a posvátná zvířata. Zprávy o přátelství kytovců s člověkem nejsou pouhé báje. Jen v tomto století existuje několik doložených případů, kdy se delfíni neostýchali kontaktu s člověkem.

Lov velkých kytovců - velrybářství

Lov velryb ve člunech a pomocí harpuny připojené k lanu je prastarým způsobem získávání obživy. Rozmach moderního velrybaření v druhé polovině minulého století a průmyslové velrybaření ve 20. století však způsobily ve všech mořích světa tak rozsáhlou decimaci velrybích populací, že několik druhů velkých kytovců je dnes na pokraji naprostého vyhynutí.
Za pouhých osmdesát let 20. století ulovili velrybáři více než 2 miliony velryb! Nízká rozmnožovací schopnost velryb (samice za celý život porodí v průměru jen 7 až 10 mláďat) a snížená genetická rozmanitost populací mnoha druhů velryb by mohly znamenat, že některé druhy velryb jsou odsouzeny k vymření.

Putování za velrybami

Velryba dlouhoploutvá /6,4kB/6,4kB Zlatý věk velrybářství nastal v 18. století - zároveň ale temné časy pro velryby. Angličané, Holanďané a Dánové, obohaceni velrybářskou zkušeností Basků, začali s drastickou dovedností lovit na Špicberkách pomalé velryby grónské. Během krátké doby byla tato původně nesmírně bohatá loviště zpustošena. Velrybáři táhli do jiných koutů zdánlivě nevyčerpatelného oceánu a za obtížněji lovitelnými a dosud hojnými druhy. Tato smutná skutečnost se posléze mnohokrát v dějinách velrybářství opakovala.

Průmyslové masakry

V roce 1868 uvedl Nor Svend Foyn na trh nový, a pro účel vysoce efektivní vynález - harpunové dělo. Osud velryb byl zpečetěn. Spolu s užíváním lodí poháněnými parními stroji to znamenalo, že i ty nejrychlejší a největší druhy velryb se pro velrybáře brzy staly snadnou kořistí. Ve dvacátých letech bylo podle údajů samotných velrybářů ve vodách Antarktidy uloveno 134 307 velkých kytovců, především plejtváků obrovských. V té době se ve světových mořích objevily velrabářské flotily sestávající z mateřské zpracovatelské lodi - doslova plovoucí továrny - doprovázené harpunovými loděmi. Velrybáři nyní mohli strávit na moři několik měsíců a zároveň přitom dovedně a rychle zpracovávat ulovené ryby.

Zabíjení

Většina diskuzí o zabíjení velryb je zaměřena na jejich vysoký stupeň vědomí a tudíž schopnost trpět, a na nutnost chránit je před vyhynutím. Zkusme se zabývat otázkou, jak dobře nebo špatně odpovídají metody zabíjení ideálu, kterým je okamžité usmrcení nebo znecitlivění proti bolesti. Ověřovala se účinnost metod, kterou používali norští velrybáři v letech 1992 - 93. Velryby byly střeleny harpunou s výbušnou hlavicí. Asi polovina (349 z 811) byla zabita "okamžitě" (do 10 sekund). Přes 90% zahynulo do 10 minut, ale pár jich přežilo až 50 minut. Jsou to hodnoty lepší než z předešlého měření při průmyslovém lovu velryb v roce 1984 - 86, kdy 16% bylo stále ještě naživu 15 minut po první střele. Tyto údaje však neberou v úvahu strach a vyčerpání, kterým můžou (a nemusí) velryby trpět během lovu trvajícího až hodinu. Humanitární a ekologické argumenty ve prospěch záchrany velryb jsou velmi pádné. Moderní, nemilosrdně účinné metody pro zabíjení velryb je vystavují kratší době strachu a stresu, než je doba při většině druhů "sportovního zabíjení", kdy se používá návnady nebo vlasce.

První pokusy o ochranu

Drastické poklesy počtů velryb v první polovině 20. století a zaplavení trhu velrybím tukem zásadně ohrozily další existenci velrybářského průmyslu. V roce 1931, kdy 93% světového úlovku velryb již pocházelo z antarktických moří, byla 26 velrybářskými státy podepsána Mezinárodní úmluva o regulaci velrybaření a v roce 1938 byla vytvořena první chráněná oblast pro velryby v mořích kolem Antarktidy. Roku 1949 byla založena Mezinárodní velrybářská komise (IWC), jejiž cílem bylo vytvořit ekonomicky trvale udržitelné velrybaření. Komise však byla pouze jakýmsi "klubem" velrybářů a jen němě přihlížela decimování.

Vytahování velryby na loď a boj s Greenpeace /6,8kB/ 20kB(500x337)

Cesta k celosvětovému zákazu

Teprve v 70. Letech nastal uvnitř IWC obrat. Další zjevné poklesy velrybých populací (většina velrybých druhů byla v této době z komerčního hlediska považována za vyhynulou) a silný nátlak veřejnosti na politické činitele, vyvolaný ráznými protesty skupin na ochranu životního prostředí, především organizací Greenpeace, vedli k prvním skutečným krokům k rozumné a ůčinné ochraně velkých kytovců. V roce 1979 byla vytvořena chráněná oblast Indického oceánu a byl zakázán průmyslový lov všech druhů velryb, kromě ještě poměrně hojného plejtváka malého. V témže roce byla uzavřena poslední australská velrybářská stanice a v roce 1981 byl IWC zakázán lov vorvaňů.
V roce 1982 hlasovali delegáti IWC pro všeobecné moratorium na komerční lov všech druhů velryb, včetně plejtváka malého. Toto moratorium bylo znovu obnoveno v roce 1992. Od roku 1985, kdy celosvětový zákaz veškerého komerčního lovu velryb nabyl platnosti, však bylo do r.1993 uloveno 14 000 velkých kytovců.

Komondor

22. dubna 2008 v 15:54 | Sissi |  Komondor
Země původu: Maďarsko
původní využití: hlídač stáda
srst: Komondor je pastevecký pes neobvyklého vzhledu. Typická bílá srst, která tvoří šňůrky neboli lanka, propůjčuje jeho zjevu mohutný a robustní charakter. Není divu, že pes se má koupat jen v nejnutnějším případě. Schnutí jeho srsti může trvat i několik dní!
hmotnost: 40-60 kg
kohoutková výška: psi.....alespoň 70 cm
feny.....alespoň 65 cm
Chování a povaha: Tento pes nemá pochopení pro hlazení a je houževnaté povahy. Je nedůvěřivý. Při hlídání a ochraně se vyznačuje neochvějnou odvahou, jeho útok je neslyšný a smělý. Na území, svěřené mu k dozoru, nesmí vstoupit nikdo cizí. Ve dne komondor s oblibou polehává, ovšem na takovém místě, aby měl přehled o celém revíru. V noci se neslyšně pohybuje.



http://www.peacockshock.com/archives/komondor%2001-thumb.jpg
http://www.i-love-dogs.com/dog-breeds/images/Komondor.jpg
http://guide.dada.net/cane/myimg/148367_1.jpg
Komondor

Boxer

21. dubna 2008 v 19:49 | Sissi |  boxer
Info:
Země původu: Německo
původní využití: hlídací a pracovní pes
kohoutková výška: psi....57-63cm
feny....53-59cm
hmotnost: psi....30-30kg
feny....24-25kg
srst: Boxeři mají krátkou,hladkou,tvrdou,těsně přiléhající srst.
barvy: Tito psi se vyskytují ve dvou varietách:s plavou a se žíhanou srstí.Plavá barva může být ve škále od světle plevé až po jelení rezavou.U žíhaných psů jsou černé pruhy na světlejším podkladu.Žíhání může být velmi mírné,nebo tak silné,že pes vypadá téměř jako černý.Obě variace mohou být kombinovány s bílými znaky,které však nesmějí pokrývat více než jednu třetinu těla.Boxeři s polovinou bílé hlavy nebo celou bílou hlavou nejsou žádoucí.Pro obě variace je předepsaná černá maska.Oči mají být co nejtmavší.
povaha: Je to veselý pes a jen tak něco ho nerozhodí.Velmi citlivě reaguje na náladu doma a tvrdá slova ho zraňují.
Fotogalerie:
Obálka časopisu 4 / 2005
Fotky: Německý boxer (foto, obrázky)

Fotky: Německý boxer (foto, obrázky)
Já jako malá s Aronkem.....

Zabíjení pro kožich

21. dubna 2008 v 15:37 Týrání zvířat
Kožich je luxus za cenu smrti! Kožich znamená pro určitou část veřejnosti synonymum pro vytoužený přepych a symbol společenské prestiže. Málokdo si však uvědomuje, že v dnešní době a zejména v našem podnebném pásmu je to především symbol krutosti a lhostejnosti lidí. Rok co rok jsou milióny zvířat, která svůj kožíšek k životu bezpodmínečně potřebují, usmrcovány člověkem jen kvůli zbytečnému módnímu doplňku. Způsobů, jak získat kožešinu, existuje několik. Všechny mají stejného jmenovatele: týrání a smrt původních majitelů kožichu.

Kolik stojí kožich?

Pro výrobu jednoho kožichu je třeba zabít: 65 norků, nebo 130 činčil, nebo 10 jezevců, nebo 27 tchořů, nebo 60 zajíců, nebo 14 vyder, nebo 11 stříbrných lišek, nebo 50 minků, nebo 100 veverek, nebo 9 bobrů, nebo 4 leopardy, nebo 18 červených lišek, nebo 15 rysů, nebo 125 hranostajů, nebo 12 ocelotů.... pro kožichy a různé upomínkové předměty se také zabíjejí psi a kočky! Děsivé počty že?

Lov tuleňů

Jednou z nejzrůdnějších metod získávání kožešin je lov tuleních mláďat. Mláďatům zůstává bělost jejich kožíšku pouze během prvního měsíce jejich života, a proto je musí lovci zabíjet během krátké doby v co největším množství. Jelikož tuleni nepovažují člověka za nepřítele, jdou mu vstříc a jejich mláďata jsou pak ubita tyčí s ostrým hrotem, nebo utloukána o kusy ledu. Lovci z nich stáhnou kožešinu a krvavé tělo odhodí. Zůstává po nich trpící tulení matka, která nedokáže své mládě bránit. Každým rokem jsou v Rusku, Kanadě, Grónsku, Norsku aj. zemích zabity desetitisíce tuleních mláďat. Obětavé boje členů Greenpeace dokázaly snížit odbyt tuleních kožešin, EU vydala zákaz dovozu tuleních kožešin. Lov ovšem pokračuje!

Lov kožešinových zvířat

Lov je nejstarší metodou získávání kožešin. Vynálezem čelisťových pastí se stal jednou z nejkrutějších. Pasti jsou kladeny ve volné přírodě na odlehlých místech na zvířecích stezkách. Většina pastí je konstruována tak, že se po došlápnutí zvířete na terčík v pasti čelisti prudce sklapnou a oběť sevřou. Mnohé typy pastí mají čelisti opatřeny ozubením, které zvířatům znemožňuje vyproštění se z pasti. Chyceným zvířatům tak kromě bolestivého sevření způsobují hluboká zranění.Drobní hlodavci, malé šelmy, nebo ptáci bývají často chyceni za krk, nebo uprostřed těla, což pro ně znamená při síle pružiny nepředstavitelné utrpení. Instinkt velí chyceným zvířatům bojovat a snažit se uniknout, což zejména u matek vede k odkousávání si sevřených končetin. Zvířata, kterým se z pasti podaří uniknout však brzy umírají na infekci nebo vykrvácení. Většina obětí se však stává kořistí lovců, kteří je surově dobíjejí, nebo na nich lovec stojí, dokud je neudusí. V pastech zůstávají hladovějící a trpící bolestí a mrazem i několik dní. Drobná zvířata jsou napadána šelmami bez možnosti útěku. Pasti na vodní zvířata, jako jsou bobři a norci jsou kladeny tak, aby se zvíře utopilo. Veverky, lasičky a kuny jsou chytány do pastí na stromech, kde pak visí desítky hodin jako snadná kořist pro dravé ptáky.

Usmrcování kožešinových zvířat

Když je kožich zvířete "zralý" a vhodný pro zpracování na "kvalitní lidský kožich" dochází k usmrcování chovaných zvířat. Metody zabíjení jsou stejně drastické, jako samotný chov. Při usmrcování platí jediné pravidlo: nepoškodit kožešinu. Zabíjí se lámáním vazu, škrcením, jedem v potravě či injekční stříkačce, elektrickým proudem - zvířeti je vsunuta jedna elektroda do tlamičky a druhá do konečníku, nebo výfukovými a dalšími jedovatými plyny. Jsou to kožešinové popravy, nazývané "kožešinové žně", kdy jsou po tisících masakrovány celé chovy. Některé neodborně provedené metody usmrcování zvířata jen omráčí, takže zvířata jsou potom stahována zaživa.
Pasti si své oběti nevybírají, proto až 2/3 ulovených tvorů jsou ptáci, kočky, psi, laně, ježci a jiná zvířata, která však představují pro lovce pouhý odpad. Přestože je používání čelisťových pastí v řadě zemí (včetně ČR) zakázáno, ročně v nich najde smrt přes padesát miliónů zvířat. Nahrážkou čelisťových pastí mají být oka, léčky a železa, která se však čelisťovým pastem v krutostech vyrovnají.

Testování kosmetiky

21. dubna 2008 v 15:11 Týrání zvířat
Vezměte například kočky.Roztomilé domácí zvířátko, že?Teď si představte laboratoř.Kočka má svázané nohy aby se nemohla hýbat.Proč na ní nevyzkoušet, jestli nově vyrobený šampon neštípe do očí?Proč by ne, nic vám to nezakazujeJednoduše vezmete kočku a nalijete jí tekutinu do očí.Samozřejmě se víčka nejprve upevní aby je zvíře nemohlo zavřít.Pravděpodobnost že kočka oslepne je 100%. Ale to přece nikomu nevadí, že.A to už radši nerozvádím co se stane, když se na zvířeti testuje nový prášek nebo jiné věci, které se musí sníst ...
Je vážně nepříjemné popisovat, co se děje v těle zvířete, které tenhle sajrajt spolklo ...
A musí k tomu všemu dojít?
Copak se v dnešní době neobejdeme bez kožichů z pravé zvířecí kůže, všemožných kosmetických ptákovinek a jiných věcí? Tyto věci se přece dají získat i jinak. Kožichy se dají vyrobit a kosmetika se dá testovat hormonálně.Ale je vůbec naděje, že to lidé pochopí?

Jestli budeme takto pokračovat dál, tak za 10 let budou všechny druhy na planetě vymřelé. Všechny.

Proto vás prosím, pošlete tuto zprávu všem lidem, kterým není příroda lhostejná a na konec se podepište.
Takhle by vypadaly ženy, kdyby se na nich testovala kosmetika. Bohužel se testuje na ubohých zvířátkách. Nenechte zvířátka takhle trpět a pokud je to možné NEKUPUJTE si výrobky především od Max Factor. Jestli chcete mít jistotu, že zvířátka netrpěla, kupujte kosmetiku, která má na obalech napsáno : Netestováno na zvířatech nebo Non tested on animals. U nás netestují kosmetiku na zvířatech firmy: Ahava, Amway, Avon, Lancome, Oriflame, Ryor. Pokud tam nebude ani text, měl by tam být obrázek přeškrtnutého králíčka.
Pro delší řasy
Pro krásné rty
Pro svěží pleť
Pro bohatý účes

Týrání koní

21. dubna 2008 v 15:05 Týrání zvířat
Prosím, pomozte týraným koníkům.
Lidé jim ubližují a oni za nic nemůžou. Poláci vyvážejí i zdravé a mladé koně na jatka. Koně jsou v přívěsech na sebe namačkány a jsou dehydrovány. Nemají přestávky, aby se mohli napít či najíst. Když se například koni šprajcne někde noha, zaživa mu ji uříznou.


Pokusní králíčci

21. dubna 2008 v 14:56 Týrání zvířat
Na těchto králíčkách byly testovány různé výrobky (kosmetické a spousty jiných). Dnes už nežijí. Těchto několik králíčků je jen malinká část z miliónů a miliónů zvířat, která trpí, trpěla a budou trpět kvůli testování výrobků na zvířatech.
Pro zvětšení klikněte na obrázek.
A zde jsou jen králíčci...
Chcete vidět víc?? Psi, kočky, potkany, koně, opice a jiná zvířata??
Potom se podívejte sem: ZDE Ale varuji!! Je to jen pro silné žaludky!!

Šarpej

21. dubna 2008 v 12:40 | Sissi
Info:
Země původu:Čína
původní využití: hlídač stád a obydlí
délka života: 11-12 roků
hmotnost: 16-20 kg
Šarpej není příliš velký, jeho velikost je 44 až 51 cm. Jeho srst je krátká, kůže je volná, tvoří mnoho záhybů a vrásek. Může být černá, červená, zlatá, krémová, modrá, isabell, lila, apricot. Šarpej má plochou a širokou mozkovnu, tmavé oko, modrý jazyk, u krémově zbarvených jedinců může být zabarvení světlé, uši jsou malé, trojúhelníkovitého tvaru, jsou klopené, hřbet je mírně spadající a krátký. Jeho ocas je silný, kulatý, zužuje se do špičky, je vysoko nasazený a přetočený přes hřbet. Končetiny jsou rovné, mají silné kosti.
Fotogalerie:
Soubor:Shar-Pei2.jpg

Tučňáci

20. dubna 2008 v 15:37 | Sissi |  Tučňáci
Jméno: Tučňák císařský
Latinský název: Aptenodytes forsteri
Rozšíření: Antarktida, Jižní moře
Velikost: dorůstají do výšky 1,2 metru
Je to největší druh tučňáka vůbec. Jeden z mála druhů, který se rozmnožuje v tuhé antarktické zimě. Na konci podzimu snese samice jedno vajíčko, předá je samci a putuje k mořskému pobřeží. Samec drží vajíčko na nohou a zahřívá je. Mládě se líhne brzy na jaře, v době, kdy se samička vrací zpět. Vyhladovělý otec pak spěchá na pobřeží , aby se také konečně nasytil. Tučňáci císařští se potápějí do hloubky až 250 metrů, živí se rybami a krilem.
Jméno:Tučňák královský
Má chocholy nad očima žluté,tváře a bradu bílé nebo světle šedé. Hmotnost 4,5 - 7,3 kg, délka těla 62 cm. Hnízdí jen na Macquariově ostrově.
Tučňák královský - pohlednice, plakáty, tapety, obrázky, fotky
Jméno: Tučňák skalní
Latinský název: (Eudyptes chrysocome)
Je rozšířen v jižních oceánech od Patagonie k Novému Zélandu. V zimě se zatoulává až k Buenos Aires, k jižní Austrálii a snad i na pobřeží jižní Afriky. Dosahuje velikosti 55-65 cm a váhy 2,5-4,5 kg. Tučňák skalní upoutá naši pozornost chocholkami žlutého peří na hlavě. Patří k nejkrásněji vybarveným tučňákům. Tučňáci skalní tráví převážnou část roku na otevřeném moři. Na souš vylézají jen občas kvůli odpočinku, dále při pelichání, páření a při výchově mláďat. To vše zvládnou zhruba od června do listopadu. Tak jako většina tučňáků ani tučňák skalní nehnízdí přímo na antarktickém kontinentu, ale vybírá si o něco teplejší oblasti vzdálenější od pólu. Období, kdy samci vyhledávají vhodná místa k hnízdění, trvá od července do listopadu. Jednotlivé páry spolu často zůstávají po celý rok a většinou se každým rokem vracejí na totéž hnízdní místo. Pokud se však u hnízda objeví jako první nějaká nová samice, spáří se samec s ní. Hnízdo tučňáka skalního obvykle leží mezi skalami nebo kameny a jedná se vlastně jen o mělký dolík vystlaný oblázky a kousky dřeva. Samice snáší dvě vajíčka a zpočátku na nich sedí sama, zatímco samec loví v moři. Později se oba rodiče střídají každých deset až patnáct dní. Po 35 dnech se líhnou mláďata, ale jedno z nich obvykle brzy zahyne. Tučňák skalní patří mezi vynikající plavce. Dosahuje rychlosti, která se pohybuje kolem 40 kilometrů za hodinu. Nezřídka se stává, že dokáže uniknout i dravcům, kteří jej pronásledují. Tyto ptáky s oblibou loví kosatka dravá. Aby se dostali na břeh, musí se tučňáci skalní pod vodou náležitě rychle "rozjet", pak vyskočí z vody a na břehu s jistotou dopadnou na nohy. Na souši se pohybují poněkud nemotornými poskoky. Tučňák skalní loví sépie, olihně a garnáty, za nimiž se potápí až 29 metrů hluboko. Oblíbenou potravou je i kril. Protože však obsahuje velké množství soli, vylučují tučňáci přebytečnou sůl upravenými nosními žlázami. Při krmení mláďat dospělí nejprve potravu pozřou a dobře ji v trávicím traktu promísí s hlenovitou látkou, která urychluje její natrávení. Tuto výživnou kaši pak vyvrhují mláďatům do zobáku. Tento druh tučňáka byl dlouhá desetiletí loven, protože z jeho silné tukové vrstvy bylo možné získat až půl litru oleje. Ten se používal ke svícení olejovými lampičkami.
Jméno: Tučňák patagonský
Latinský název: Aptenodytes patagonicus
Tučňák patagonský je druhým největším tučňákem. Dosahuje výšky 90 - 112 cm a váhy kolem 15 kg. Tučňák patagonský hnízdí na ostrovech Jižní Georgie, Kergueleny, Marion, Macquarie a Crozetově souostroví. Je obratným lovcem, který svou kořist, převážně ryby a hlavonožce, loví dlouhým, ostrým zobákem. Potápí se za kořistí do hloubky až 60 metrů a loví hlavonožce s rameny dlouhými téměř jeden metr. Na souši je krátkozraký, ale pod vodou vidí mnohem lépe, a proto se zde může rychleji a jistěji pohybovat. Od prosince do února se tučňáci patagonští vydávají hromadně na výpravy za potravou. Největším nepřítelem tučňáka patagonského je tuleň leopardí. Jakmile plovoucí hejno tučňáků spatří tohoto ploutvonožce, všichni plavou ke břehu, přičemž křídly plácají do vody. Hluk a víření vody nepřítele částečně zmate, takže se mu pak podaří chytit jen nejslabší a nejpomalejší ptáky. Na jaře tučňáci patagonští opouštějí moře a vydávají se na pevninu, aby ještě před začátkem období hnízdění přepelichali. Jednou za dva roky, zpravidla v listopadu, někdy až do konce dubna, snese samice tučňáka patagonského jediné vejce. To pak předá samci a sama se vydá zpět do moře za potravou.Samec si snesené vejce nakulí na nohy a zepředu je překryje kožním záhybem, aby bylo chráněno před prochladnutím. Po dva týdny takto stojí, aniž by se hnul z místa. Když se samice vrátí, oba rodiče se v zahřívání vejce střídají. Zhruba po osmi týdnech se z vejce vylíhne mládě. Přestože je celé porostlé prachovým peřím, rodiče ho dále nosí na nohách a zahřívají až do doby, kdy je samo schopno regulovat teplotu svého těla.
Tučňák patagonský
Jméno: Tučňák žlutooký
Latinský název: (Megadyptes antipodes)
Měří do 80 cm a váží kolem 6 kg. Obývá vody kolem Nového Zélandu, ale v době mimohnízdní se objevuje i na pobřeží jižní Afriky u Kapska. Hnízdí na jižním pobřeží Jižního Zélandu a na ostrovech Stewartových, Auklandských a Campbellových. Většinou se zdržuje v místě hnízdění po celý rok. Na hnízdění vyhledává skalnatá místa, ale spokojí se i s písčitými a mnohdy se usazuje na příkrých svazích. Hnízdo si buduje mezi křovinami i mezi stromy na pokraji lesíků, ovšem vždy blízko pobřeží. Často si najde místo i mezi velkými balvany, pod kusem klády, pod padlým kmenem nebo v podobném úkrytu. Vlastní hnízdo si vystele jen řídce několika stébly suché trávy, klacíky nebo listy. Samička snáší dvě bělavá vajíčka v rozmezí čtyř dnů. V sezení se střídají oba partneři, ale samice obyčejně sedí častěji. Mláďata se líhnou za 40 až 50 dní a jsou obrostlá hustým prachovým peřím. Rodiče jim přinášejí do hnízda potravu z blízkého moře, bývají to většinou drobné rybky. Mláďata zůstávají v hnízdě poměrně dlouho, sto až sto patnáct dnů. Teprve potom jsou dorostlá a schopna samostatného života.Hnízdní doba probíhá od září do prosince. Podobně jako některé jiné druhy tučňáků má i tučňák žlutooký velmi nápadný, daleko slyšitelný hlas, který zní jako trubka. Patří k druhům méně známým.
Jméno: Tučňák oslí
Latinský název: (Pygoscelis papua Forst. 1781)
Největší z tohoto rodu. Je šedobíle zbarvený, má nápadný oranžový zobák, hmotnost 6,2 - 8,6kg a délku těla 81cm. Je to hojný tučňák, obývající hlavně subantarktickou oblast, ostrovy Jižní Georgie, Falklandy, Crozetovy, Kerguelenovy, Heardův ostrov, některé kolonie zasahují i do antarktické zóny.
Tučňák oslí
http://www2.ville.montreal.qc.ca/biodome/mvc/sitetexte/images/51papou2.jpg
Obrázek “http://www.guiamarina.com/antarctica/01%20animals/15%20Aves/Pygoscelis%20papua.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

Panda velká

20. dubna 2008 v 13:58 | Sissi |  Panda
Stala se symbolem ochrany přírody. Byla objevena v roce 1869. Je velmi ohroženým druhem. Na svobodě žije asi 1500 pand velkých. Žije v horských oblastech Tibetu a Číny, v bambusovích lesech. Živí se bambusovými výhonky. Hlodavec ani malá rybka jí neuškodí. Příjímání potravy jí trvá 10h denně. Když sežere 18 kg, tak to není nic zvláštního. Je to savec. Pai-Hsiung znamená bílý medvěd. Má černobílou srst. Její výška je 100-150cm, váží 70-160 kg. Její klátivá chůze připomíná medvědí chůzi. (Část zoologů si myslí že je příbuzná mývalovi.) Většinou žijí samotářsky, obývají určité území (až 6 km2) nebo cestují za potravou. Sdružují se pouze v období páření, které probíhá od března do května. Jelikož si jednotliví jedinci značkují své teritorium, lze snadno rozpoznat, jedná li se o samce nebo samici. Zjistí-li samec, že v blízkosti je samice, začne se o ni ucházet. Pokud se sejde více samců, páří se se samicí, jen ten nejsilnější. Pár zůstává spolu jen několik dní. Před porodem samice odchází do jeskyně nebo do dutiny stromu. Rodí 1-2 mláďata která jsou po narození velmi malá, váží jen 100g a rodí se po 100 až 160 denní březosti. Mládě je krmeno mateřským mlékem po dobu několika měsíců až 14krát za den. Po 47 dnech začíná vidět a zvedat hlavu. Po třech měsících života se začíná pohybovat. Během této doby zůstává v úkrytu u své matky. Až má tělo pokryté hustým kožichem, opouští úkryt společně se svou matkou, která se o něj nadále stará a neustále ho nosí sebou. Po půl roce života se již začíná živit bambusem. Odstaveno je až po 9 měsících života, poté ještě několik měsíců života zůstává v blízkosti své matky. Dožívají se 10-30 let života.
Fotogalerie:

Panda velká



Klikání:

19. dubna 2008 v 21:34 Ankety
Prosím klikněte,jestli jste tu byli.

Ufoni:

19. dubna 2008 v 20:30 Ankety
Hlasujte jestli věříte nebo nevěříte na ufony.

Oční klamy-pozorně prhlédnout

19. dubna 2008 v 14:08 | síma |  Oční klamy
Jáká čára je nejdelší?Žádná,všechny jsou stejé...
Domy nebo obličeje?
Lodě nebo most?
30 sekund se koukej na křížek v nose a pak se podívej na zeď...
Kolik má ten slon nohou?...
Odpadky nebo lidi?
Koukej do tečky a za chvíli šedý kruh zmizí...
Koukej na jednu ze žlutých teček a zjistíš že ostatni mizí.
Pohár nebo 2 tváře?
Králík nebo kachna?
Kolik tváří je na obrázku?
Ty prostřední čáry jsou stejně dlouhé.
Princezna nebo stará babka?
Je to nekonečná budova....
Strom nebo obličej???

Saxofonista nebo žena???



podivná terasa...

Najdete všechny tři? Vousatý děda, stará babice a mladá dívka.

kvety a tvare
Kolik vidíte na orázku tváří?
zly zrak
Koukněte se z dálky...
Freudove myslienky
Stařec ebo dlouhovlasá holka?
zajac a kacka
Kachnička nebo zajíček?
somar a tulen
Oslík nebo tuleň?
tulen
Lední medvěd nebo tuleň?
Jsou ty čáry křivé?
Vyslovujte barvy, NE slova. Moc to nejde, že jo? :) Je to tím, že se levá polovina mozku hádá s pravou. Zatímco se pravá pokouší říct barvu slova, levá trvá na přečtení daného slova.
Věřte nebo ne, ale ty žluté čáry jsou stejně dlouhé!
Jsou ty prostřední body stejně velký, nebo nejsou?
Žabka nebo kůň?
Kolik vidíte zvířat?
Vidíte oba?
Optické klamy: Nápis nebo objekty
Objekt nebo nápis?